|
|
Právní situace litoměřické diecéze v letech 1989-2010
Přibyl, Stanislav ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Přibyl, Stanislav (oponent) ; Plavec, Karel (oponent)
První kapitola práce se věnuje historickému pohledu na problematiku. Popisuje dějiny litoměřické diecéze od založení kapituly v roce 1057, dějiny diecéze od roku založení 1655 až po rok 1989 a dále podrobně probírá události let 1989-2010 (episkopát Mons. Josefa Koukla po patnáctiletém období sedisvakance v kontextu obnovy diecéze po pádu komunistického režimu, situaci diecéze za biskupa Pavla Posáda a následné období administrace diecéze Dominikem Dukou, nástup biskupa Jana Baxanta). Ve druhé části práce, rozdělené do pěti kapitol, je zpracováno zvolené období tematicky podle odvětví kanonického práva. Zabývá se řízením diecéze, personálními a územně správními poměry, sleduje výkon moci legislativní, moci správní a moci soudní při tvorbě a aplikaci kanonického práva v období let 1990-2010. Práce si všímá činnosti diecézních biskupů, generálních a biskupských vikářů, biskupské kurie, popisuje výkon soudní moci v diecézi a věnuje se právnímu stavu i mimo centrum diecéze, tedy ve farnostech, charitách a dalších subjektech. V závěru práce autor vyhodnocuje právní kulturu a úroveň právního stavu litoměřické diecéze ve sledovaném období.
|
|
|
Úřad generálního vikáře
Přibyl, Stanislav ; Hrdina, Antonín (oponent) ; Plavec, Karel (oponent)
Práce se na začátku zabývá pojmem církevního úřadu obecně. Církevním úřadem se myslí natrvalo ustanovená služba buď božským nebo církevním ustanovením k dosažení duchovního cíle. Osoba, která úřad zastává, jej získala kanonickým udělením když byla před tím prokázána její vhodnost. Úřad také lze pozbýt, a to buď přirozenými okolnostmi, z vůle nositele úřadu nebo z vůle kompetentní autority. Text práce se dále zabývá vlastním tématem, totiž úřadem generálního vikáře. Nejprve nahlíží problematiku z historického hlediska. Úřad generálního vikáře má své kořeny ve správním uspořádání Římské říše, ale rozvinul se až ve středověku, zvláště v době, kdy papežové sídlili v Avignonu. Dále text pojednává o generálních vikářích v českých dějinách a o snad nejznámějším reprezentantovi tohoto úřadu, svatém Janu Nepomuckém. V další části práce zpracovává vlastnosti úřadu generálního vikáře, to jest povahu moci tohoto úřadu, jeho výlučnost a jedinečnost v diecézi, vztah k diecéznímu biskupovi a dalším činitelům vedení diecéze. Následuje rozbor pravomocí generálního vikáře. V závěru práce je pojednáno o omezeních, spjatých s tímto úřadem a s možnostmi pozbýt tohoto úřadu. Asi nejobvyklejším případem ztráty úřadu generálního vikáře je zánik moci biskupa, na němž je vikář závislý.
|
host ::
RSS.